


Organizace mají vlastní strukturu, která zajišťuje vedoucím řídící pravomoce a výsady. To je prostředí, které zamezuje profilování se osobností s individuálními vhledy na komplexní situaci.
Státnost je vnímání spoluzodpovědnosti lidí ve společnosti za stát. Ke státnosti je potřeba národní duch a státotvorná sociální inteligence.
Státotvorná společnost generuje osobnosti, které jsou ochotni pracovat v zájmu společnosti (tak, jako společnost generuje umělce, vědce, lékaře atd), a které společnost podporuje a váží si jich. (Dobré pojmenování takové osobnosti je termín „bohatýr“ v ruském prostředí.)
Lidé, kteří jsou skutečně schopní a byli by ochotní pracovat pro stát jako vůdčí osobnosti zcela jasně vidí, že v současném systému nemá smysl cokoliv dělat, protože stát je stejně ovládán skrytými skupinami.
Pro státotvornou kulturu je potřebná SYNERGIE jak všech lidí, tak především vůdčích osobností. A k tomu je potřeba, aby byl národ naladěný „na stejnou vlnu“. Národní duch je tvořen především svou minulostí, současnou symbolikou, vnímáním národní sounáležitosti a představ budoucnosti.
Síla národa vzniká ze společného pozitivního vnímání naší historie tak, jako člověk miluje svou vlastní rodinu. Součástí mohou být jak úspěchy, tak i neúspěchy, ze kterých se lze poučit. Součástí naší národní historie jsou pohanské období, přínos Cyrila a Metoděje, sv. Ludmily a sv. Václava, Karla IV, Jana Husa i přežívání v obdobích útlaku, a i naše znovuzrození během národního obrození a přežití těžkých období 20. a 21. století, včetně odboje proti kovidismu.
Jakým způsobem veřejnost vnímá a chová se ke státní vlajce, státnímu znaku, hymně, k vlastním národním hrdinům, památkám atd. je důležitější, než to na první pohled vypadá. A snaha ovládat a řídit umělecké prostředí je silný nástroj manipulací národním duchem.
Není náhodou, že národní zrádci stále opakují, že patříme na západ. Tím se nám snaží vsugerovat, že my sami nemáme svojí vlastní budoucnost. My jsme však národ s mnohem pevnějšími a duchovnějšími kořeny, než anglosaská atlantická kultura, která stojí na podrobování cizích zemí a jejich zdrojů.
Náš národ je historicky jedním z nejduchovnějších národů na zemi, s čímž souvisí i nízká obliba církví z důvodu jejich mocenských a neduchovních praktik. A jako takový má velký potenciál k opětovnému probuzení skutečné státotvorné kultury a převzetí vlády nad naší zemí do svých rukou. A tím se také stane průkopníkem a inspirací pro další země, ve kterých duchové jejich národů nejsou ještě zcela porobeny.

